Dá se proti lidské zpupnosti bojovat jen písmenky? Zkusíme to.

Kdysi dávno,
když se po pláních tajemné digiscrapbookové pláně proháněli dinosauři z dílny Bohemian Art a nad nimi na vrcholcích stromů kvetly kvítky Floralů od Dypečka, tehdy na úsvitu dějin,
stala se taková věc.

Vydala jsem valentýnské overlays od autorky Mišulky7  a ozvala se mi Natali. Byla naštvaná, nebo aspoň tak ta písmenka na skype vypadala, naštvaně a pobouřeně, že se nápadně podobají overlas od Dypečka. A že je mám stáhnout z prodeje.

Pro mě první  a zatím poslední střet s realitou nařčení z kopírování a neoriginality. Mě! MĚ! Která jsem si pyšně zakládala na své bujné neporazitelné fantazii!

První myšlenky zněly: Ta kráva šilhavá!

Znáte čarodějku Toničku Bolavou? Ta nikdy neposlouchá své první myšlenky.

Ty druhé zněly podobně.


Ty třetí myšlenky řekly: Ale neznáš jejich pohled. Nevidíš jejich očima. Nemůžeš najít podobnost, když hledáš odlišnosti.  Není tu precedens, není tu soudce, jsme tu jen my, holky, co děláme scrapbook.

Čtvrté myšlenky: Můžeš mít radost, když se někdo trápí, nadává a vzteká, že jsi mu ukradla nápad? I když to nakrásně není z tvého vlastního pohledu pravda? Baví tě taková práce?

A páté myšlenky: Co kdyby to bylo obráceně? Co by sis přála, aby udělala tvoje sokyně, kdybys byla přesvědčená, že ty máš pravdu? Jak pak bys reagovala a prskala, co bys dala za to, aby se kopie z webu odstranily?



A tak jsem šla, a ty overlays ze shopu stáhla. Samozřejmě jsem si neodpustila noticku – jakože to stahuji jen proto, že si vážím svých kolegyň a jejich práce, ne že bych tu podobnost viděla, nicméně tenkrát to byla moje verze pravdy, opravdu jsem neviděla podobnost, ale respektovala jsem pohled druhé strany což bylo to nejdůležitější, co jsem v té chvíli vnímala jako svůj osobní morální problém.

Dostala jsem pořádně vynadáno od hodně lidí, že jsem ty overlays rychle a bez řečí stáhla, protože  hodně lidí stejně jako já tam tu podobnost nevidělo. Nedokázali pochopit, že já jsem nesoudila podobnost, ale prostý fakt, že existují lidé, kteří se cítí mou prací poškozeni.

Myslím, že se mi tohle moje rozhodnutí stokrát vyplatilo. Vím, že mám čisté svědomí, vím, jak bych reagovala příště a vím, co si můžu dovolit chtít od  druhých, když někdo zkopíruje mě,  protože mám před svým prahem v tomto ohledu zameteno. A zametu  znovu, bude-li to třeba.

A přineslo mi to ještě jednu báječnou věc, která se nakonec stala pro mě tou zásadní a nejdůležitější  – virtuální kámošku Natali, kámošku Dypečka (tu jsem už viděla i osobně), holky, se kterými si mám co říct, když na setkání přijde. Kdybych tenkrát řešila věci jinak a postavila sklo mezi sebe a ostatní, kde bych nyní byla? Těžko říct, nevím a nechci to vědět. Vím, že dohromady jsme silná parta a i když se někomu může zdát, že jsme konkurence, a my do určité míry konkurence jsme, hned potom by měl vědět, že nás pojí vzájemná důvěra, respekt a soudržnost ve chvílích, kdy je potřeba držet za jeden provaz a povolat se do zbraně proti společným nepřátelům našich designerských zájmů. Respektujeme svou práci, obdivujeme svá díla a to platí o většině holek designerek, které jsem za svůj dinosauří scrapbookový život měla tu čest poznat.


Proč vůbec tenhle článek píšu? Náš digiscrapbookový svět, ten český obzvlášť, je příliš malý na to, abychom si dovolili ten luxus vzájemného škorpení a nejednoty. Je to svět s pravidly, která nemůžeme ignorovat, nebo překrucovat a slušnost, to je deviza, se kterou nejdále dojdeme nejen v digiscrapbooku. S kapkou pokory a porozumnění k pocitům a motivacím ostatních lidí, se nám všem bude pracovat lépe. Prosím aby si ti, kdo se v příběhu najdou, zejména jisté majitelky českých digiscrap shopů, zamyslely, jestli jim nenarostla křídla příliš předčasně. Protože nebude nikdo, kdo je svou nápomocnou rukou pomůže zachytit při případném i nezaviněném pádu. Nevystavěly si vztahy a přátelství, nastavily světu jen svou vlastní ješitnost a přehnanou sebedůvěru ve schopnosti vlastní, stejně jako podceňování svého okolí ---- a to opravdu není dobré. Vzájemná spolupráce, až se to nezdá, je devizou těch nejúspěšnějších.