Tento blog je součástí newsletteru (e-mailové zprávy s novinkami) digiscrapbookové dílny PST Designs.
Pravidelně nepravidelné zasílání newsletteru s nabídkami cenově výhodných balíčků, sezonních akcí, soutěží a vůbec všeho co se děje u PST si můžete velmi jednoduše objednat ZDE.
Objednáním newsletteru se nezavazujete k žádným nákupům nebo povinnostem a můžete ho kdykoli odhlásit. Naopak se stáváte součástí velké rodiny přátel a fanoušků PST Designs a automaticky získáváte všechny výhody lepších cen, rychlé informovanosti o novinkách a ostatních, které newsletter přináší.

neděle 25. dubna 2010

Textura, textura, a zase ta textura....

Mánie posledních dní, céčka, nebo chcete-li pokémoni ve světě českého maminkovského focení  zavítali i k nám do digiscrapbooku.
Takže úplně na začátek – Čo si predstavujete pod takým oným slovom textúra, Kefalín?
No tak to já náhodou vím docela skoro možná jistě. Textura je prakticky to samé co české slovo vzorek.
Texturováním fotografie, papíru, nebo třeba elementu, myslíme tedy pokrytí něčeho základního nějakým dodatečným vzorkem. Ten vzorek má - a to neříkám jen tak do větru - v tom elementu nebo papíru vždycky nějaký smysl, dodá mu něco co tam potřebujeme a chceme a líbí se nám to - element musí být prostě pro texturování VHODNÝ.....
Pro nás jako digiscrapery není texturování fotografií, tak jak se nyní prezentuje na mmb i jinde, nic nového pod sluncem. Dá se říci, že se jedná o obrácený blending (zapití fotky do papírů) příčemž blending není nic jiného než texturování papíru fotografií Vašeho drobečka – tj zde Vaše vlastní fotografie vytváří texturu na designerově papíru.
Gimp i photoshop mají ve své nabídce textury předchystané, většinou se jedná o malé vzorované plošky, které na sebe dokáží navázat a pokrýt tak celou plochu např. strukturou plátna nebo zrnitého papíru atd. Bohužel nevýhoda takto položených textur je jednak v principu jejich fungování tj – opakování, jestliže se opakuje např. ve vzoru bavlněného kanvasu nopek, pak tento nopek vidíme v linii i sloupci na stejném místě a je na první pohled zřejmé, že se jedná o umělou a ne pravou látku.
Druhou nevýhodou předchystaných vzorků je jejich dostupnost každému tj neuatenticita a velká inflace takovéhoto vzoru.
Proto my, velcí a slavní digiscrapbookoví designeři takovéto předchystané vzorky – textury – při výrobě papírů a elementů velmi hrdě ignorujeme a vytváříme své vlastní textury. Je to velmi různé a rozmanité, z čeho lze texturu udělat.

Na kitu, hlavně v papírové části je často vidět, kterému materiálu v daném období dává který designer přednost.
Velmi zhruba se dá vzorek tj textura vytáhnout z věcí jako jsou: dřevěné podlahy, dveře a jiná u sebe napevno přibitá prkna, zdi, ideálně nějak poničené, barvami pomalovaný karton (já mám oblíbené vodovky, ruční barvičky a hlavně tempery, které dělají po zaschnutí krásně plastické obrazce), rezavějící víka např. od HUP (hlavní uzávěr plynu). Častým vzorkem je také obloha s mráčky.

Tím výčet zdaleka nekončí, je jen na každém z nás, v čem kolem sebe vidí potenciál a z čeho si myslí, že si správný vzorek pro svou práci opatří. Proč Vám tady vypisuji, z čeho se dají textury vyrábět? Jednoduše vycházím z toho, co jsem již řekla u blendingu –  mnohdy si ani neuvědomujete, jak často je vaše vlastní fotografie sama o sobě texturou a není nic zajímavějšího než se pokusit prolnout dvě své vlastní fotografie a texturovat svým vlastním výrobkem. To je rada spíš pro fotografy, kteří svůj koníček opravdu myslí vážně a chtějí, aby jejich dílo bylo plně autentická a vlastní.

Jen při focení vlastního vzorku doporučuji vyhnout se základním chybám, což jsou velmi nápadné, těžké textury, ke kterým se začátečníci často uchylují, protože je zaujmou pro svou nespornou výraznost, ale které na fotografiích v celkovém výsledku vypadají ošklivě:
zde jsou příklady těžkých, nepříjemně zbrázděných textur: kůra stromů (hlavně borovic) , tráva, obilí, dlažba, kopa listí zblízka, rozorané pole, hodně odchlíplé laky. Takové textury, pokud je rovnou nezavrhneme,  je potřeba umět zpracovat, nafotit hodně zdálky a vzorek zmenšit atd – není to už nic jednoduchého. 

Samozřejmou volbou pro ostatní, kdo se spokojí s dodaným materiálem,  je použití již hotových textur, přičemž bych se přimlouvala za to nepoužívat vzorky dostupné v grafickém programu ale spíš textury vytvořené přímo designery. Získat se dají přímo jako textury a to zdarma jako freebies, ale i za peníze.

Pokud však hovoříme o obráceném blendingu, z logiky věci vyplývá, že když přiložíme na fotku papír z kitu a zapijeme ho, dosáhneme kýženého výsledku.

Stáhnout zdarma se dají také přímo jen textury, což ale většinou není nic jiného než nějaký jednoduchý digiscrapbookový papír, otrhaný papír, nebo podobný derivát.

Pokud uvažujete o nákupu, pak by jasnou volbou mohla být textura vytvořená Dypečkem, která vlastně českou vlnu zájmu o texturování rozpoutala, její textura je velmi kvalitní, ale hlavně natolik barevně i vzorově univerzální, že krásně doplní SKORO každou fotku.

SKORO každou?

Nenechte se mýlit, nejedná se rozhodně o chybu v Katčině práci. Jde o to, že ne každá fotka je vhodná pro texturování. Na mimibazaru často vidíme fotky s nápisem „pokus o texturu“ které původní pozadí plně nahradily papírem. To ale už není texturace fotky, to je prostě výměna pozadí, srovnatelná s ořezem a dosazením na papír. Úprava výměnou je často velmi pěkná a pro fotografii vhodnější než textura samotná, kdy by mělo dojít jen k přidání vzorku. Když např. fotíte u babičky, která má stěny pokryté starodávným válečkem a na křesle vzor holandské fajáns, pak přidáním textury docílíte maximálně toho, že z pozadí uděláte ještě větší zavařeninu a je určitě vhodné přemýšlet spíš o výměně pozadí.

Textura je totiž o tom, že do fotky přidáte jen nějaký další vzorek, často tam, kde je pozadí nudné, rozmazané, nevýrazné a vy sami usoudíte, že textura té fotce něco přidá, něco co tam prostě cítíte, že by mělo být. Ukážeme si příklady: Vyrobila jsem za pomoci fotografie zdi a fotografie temperové barvy (použité už v kitu Untouched) jednoduchou texturu v přírodních barvách:

Tuto texturu jsem použila na fotografii Káji a Kubíka na hřišti:

Dopředu říkám, že někomu se to možná líbí, ale já osobně si myslím, že fotka je naprosto nevhodná pro texturování – nepřináší jí to vůbec nic, co by měla textura vytěžit. Fotka je pořízena jak dokumentační, aby z ní bylo vidět, že si kluci hrají na hřišti v Karolince, že tam dorazili na kole a že se účastnil i pes Míša. Pozadí je stejně ostré jako subjekty, různorodé, textura fotku více než cokoli jiného fotku znehodnotila.


Fotky focené o kousek níž v trávě na hřišti. Foceno makroobjektivem a zaostřeno pouze na kvítek, pozadí je přirozeně rozmazané (znalci mi odpustí středovou kompozici a ostatní nešvary), použita ta samá textura. Což neznamená, že textura je vhodná pouze pro makrofotografii, chran bůh, my, digimatky a digibaby nejsme od toho abychom si okrášlovaly květenu, ale samy musíme najít tu míru, které fotky jsou pro texturu vhodné a které méně...


Já např. moc ráda vzorkuju fotky z mého fotokoutku, dělala jsem to dávno před vypuknutou texturománií... je fakt, že  jednolité pozadí a ostrý človíček vepředu  mi dává hodně prostoru pro úpravy tohoto typu (díky Verče předem za možnost použití fotky Filípka)



No a když jsme si tedy vyjasnili, kam textura patří, a kam ne – podíváme se velmi zlehka na to, jak ji na tu fotku vlastně posadit.
 
Návod je bez obrázků, jednoduchý a pro oba programy (gimp i photoshop) stejný.
Otevřete si fotografii a jako další vrstvu na ni položte vybranou texturu. Jestliže je textura příliš velká, zmenšete její delší stranu tak, aby odpovídala delší straně fotografie. Nenechávejte texturu příliš velkou, abyste místo jemného vzorku neměli na fotkách šílené rozorané brázdy.
Nyní, když je textura (papír) uložena na fotce tak jak potřebujeme, jděte do panelu vrstev a změnte režim vrstvy textury ze slovíčka NORMÁLNÍ (stačí si panýlek vrstev pořádně prohlédnout, určitě tam to slovo najdete) v liště na PŘEKRÝT.
Na každé fotce v závislosti na barvě, jasu a ostatním vlastnostem textury udělá to překrytí jiný efekt. Jeden takovýto krok proto není samospásný.
Je potřeba dále pracovat s: krytím vrstvy – bud gumou se sníženou účinností nebo posuvníkem v panelu vrstev krytí snížit, progumovat se na hlavní, nosnou část obrázku, kterou nechcete mít texturovanou
duplikováním vrstvy – jestliže je efekt nevýrazný, duplikujte celou vrstvu a efekt tím znásobte
duplikováním se změnou režimu – ze slovíčka NORMALNI nebo PREKRYT volte NASOBIT pro
ztmavení efektu nebo ZAVOJ pro jeho zesvětlení – většinou v kombinaci obou těchto režimů (např. leží fotka, na ní jedno překrytí s 30% krytím, na tom leží jeden závoj s 20% krytí a na něm jeden násobit s 10% krytí.
Úpravou fotografie – po progumování zjistíte, že je fotka pod texturou taková jakási jiná než okolí, takže musíte např. světelným štětcem (viz poslední kapitola návodu na stínování) políčko, které jste progumovali projasnit atd.  
Úpravou barvy textury – pokud je vám předložena textura, nebo použijete papír, který není ČB, pak je možné, že barva není pro vaši fotografii vhodná např. modrá. Pak je potřeba pomocí menu – odstín a sytost – změnit odstín a často i sytost. Někdy pomůže teprve úplné potlačení sytosti – tedy odbarvení textury do ČB. Vše záleží jen a jen na Vaší kreativitě a pocitu, který Vám sám napoví, co přesně která fotografie potřebuje.

 


Takže – s chutí do toho, půl máte hotovo.
Nezapomněla jsem na něco?
Ale jasnéé, hlava dubová – TADY máte malý dárek ode mě :-)))

4 komentáře:

  1. Jani děkuji za nádherné textury..již jsem si je stáhla a zkusila a vypadají suprově:-) Také díky za Vaše cenné rady ..ráda se něčemu přiučím.
    Mějte se moc krásně

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, s pobavením jsem si přečetla Váš příspěvěk, nemá chybu. Těším se na další tipy. Člověk se stále učí něco nového...

    OdpovědětVymazat
  3. Jani děkuji za textury. Děkuji, že vkládáte tolik času do rad, vysvětlování a příspěvků pro nové scraperky. Jste jednička !!!!

    OdpovědětVymazat
  4. díkydíkydíky,tohle se mi určitě bude hodit :o)

    OdpovědětVymazat